Normální chrápání psa vs. patologické chrápání
Většina psů ve spánku vydává nějaké zvuky. Tichý, přerušovaný dýchací zvuk je normální, zejména v hlubokém spánku, kdy klesá svalové napětí. Tělo se uvolní, měkké patro mírně zavibruje a dojde k jemnému chrápání. Dlouholebá plemena (chrti, kolie) téměř nikdy znatelně nechrápou. Středolebá plemena (labradoři, bigli) chrápou příležitostně, hlavně když spí v neobvyklé poloze.
Patologické chrápání je jiné. Je hlasité (slyšitelné přes celou místnost), nepřetržité (nejen v hlubokém spánku) a doprovázené dalšími příznaky: funěním vzhůru, potížemi s dýcháním, spaním ve vzpřímené poloze nebo spaním s hlavou podepřenou, aby dýchací cesty zůstaly otevřené. Tito psi nespí dobře - jejich spánek narušuje jejich vlastní anatomie.
Vzorec, který by vás měl znepokojit: váš pes chrápe každou noc, chrápe i vzhůru (v klidu, ne jen při zátěži), občas se probouzí s dávením nebo kašlem, nebo spí s neobvykle nataženým krkem. To není povaha. To jsou dýchací cesty, které pracují příliš usilovně.
U brachycefalických plemen - francouzských buldočků, anglických buldoků, mopsů, bostonských teriérů, ši-cu, pekinézů, kavalírských španělů - je silné chrápání natolik považované za normální, že v něm majitelé často nepoznají klinický příznak. "Takhle prostě francouzáci znějí" je věta, která stála spoustu psů roky života.