Jak AI systémy pro pojistné události ve skutečnosti fungují
Mechanika automatizovaného posuzování pojistných událostí je jednodušší, než pojem “AI” naznačuje, a proto produkuje tolik falešně pozitivních výsledků. Když podáte pojistnou událost, systém vytáhne kompletní veterinární záznamy vašeho mazlíčka - vše, co je v evidenci, což může sahat i roky před vaším přihlášením - a porovná je s uplatňovaným stavem. Nečte záznamy tak, jak by je četl lékař. Provádí rozpoznávání vzorů: obsahuje nějaký záznam pojmy spojené s tímto stavem, v jakémkoli kontextu, za stanovené období zpětně?
Pojišťovny běžně stahují záznamy sahající rok a více zpět, někdy i dál, během počátečního upisování. Jakákoli shoda - jediná fráze, nahodilá zmínka, spekulativní poznámka - může stačit k označení pojistné události k zamítnutí. Systém neváží klinický význam toho, co našel. Nezná rozdíl mezi formální diagnózou a veterinářem, který napsal “majitel hlásí občasné kulhání - bez nálezu při vyšetření, sledování.” Pro algoritmus jsou obě věci pozitivní shodou.
Systém vlastně chrání pojišťovnu proti skutečným podvodům s preexistujícím stavem - což je reálný problém a pojišťovny na jeho odhalování mají opravdový zájem. Problém je v tom, že stejné porovnávání klíčových slov, které odhalí pojistníka, jenž se snažil skrýt chronický stav, také zachytí pojistníka, jehož veterinář před třemi lety napsal při preventivní prohlídce vágní poznámku o něčem, z čeho se nikdy nic nevyvinulo.
Míra falešně pozitivních výsledků je celoodvětvová, ale veřejně se neuvádí. Pojišťovny nezveřejňují data o tom, jak často jsou automatická zamítnutí zvrácena v odvolání, takže nelze zjistit, jak často se systém mýlí. Prostě musíte vědět, že se máte bránit.